Byla sobota ráno a já nemohla dospat. Celým svým tělem jsem se těšila na další šamanský den. Každá buňka v mém těle toužila prožít nové kouzelné okamžiky a dostávat se hlouběji do poznání šamanské moudrosti.

Těšila jsem se nejen za sebe, ale za další dvě osoby, které cítily, že jsem jim přišla do cesty ve správný čas. Jejich srdce zahořelo touhou prožít svůj šamanský den, o kterém si četly v mém příběhu.

Ono vám do cesty nic nechodí náhodou. Vše se děje pro vás, přesně tak, jak potřebujete. Jen důvěřujte vesmíru, že pro vás má připravené to nejlepší. A když občas cítíte, že vám hází klacky pod nohy? To je jen zkouška, jak jste odhodlaní jít si za svými sny. A věřte, že život vám nenaloží víc, než jste schopni unést. Důvěřujte vyššímu záměru.

Cestou mi volal muž, který měl dnes prožít svůj první šamanský den. Postihly ho střevní potíže a nemůže dorazit. Vše je v pořádku a vše se děje, tak jak má. Jeho Kairos čas dnes nenastal. Budeme na šamana v přesile ženské energie. Jakmile jsem dorazila na místo a z auta viděla, že jsem šamanem již očekávána, můj radostný pocit se ještě znásobil. Žena se na svůj první šamanský den také těšila a byla otevřená novému poznání. Přivítali jsme se a lehkým krokem vyrazili směrem ke kouzelnému lesoparku.

Šli jsme jinou trasou než minule a pro mě bylo vše zase nové. Cestou k mluvícímu kameni se na nás z trávy usmívaly lesní jahody. Ochutnala jsem a když se mi sladká chuť rozplynula na jazyku, vybavila se mi vůně nádherného dětství stráveného s babičkou a dědou v přírodě. Lesní jahody, borůvky, vůně lesa, jehličí, mechu, svěžího vánku ve vlasech. Vše tu najednou bylo se mnou. I moje babička.

Na kopci jsme přešli k prvnímu rituálu – rozbíjení kamenů. Našla jsem si dva kameny. Jeden pevný a druhý takový, aby bylo možné ho rozbít o ten první. Ten druhý kámen představoval to, čeho se chci  v životě zbavit, co už mi neslouží a nechci to nadále táhnout sebou. Co si do kamene schovala žena, netuším. Pro mě kámen představoval moje strachy. Strach z vystupování, strach z toho, co si o mě ostatní myslí, strach z vlastní nedokonalosti, i když vím, že dokonalost neexistuje a stále se snažím být lepší verzí sebe sama, být dnes lepší než včera. V rytmu šamanského bubnu jsem tančila v kruhu, tloukla o sebe kameny a myslela na ty své strachy, kterých se chci zbavit. Každým nárazem se kámen rozpadal víc a víc až z něj zbyl jen maličký kamínek. Druhý kámen zůstal celý, neporušený a byl pevný jako skála. Teď je to můj kámen síly. Zbytek z rozdrceného kamenu jsem veškerou silou zahodila do dálky a s ním odlétávalo vše, čeho se chci zbavit.

Najednou jsem se cítila tak svobodná, tak lehká a plná síly. Když jsem si tahala svoji runovou kartu, myslela jsem na své přání, které si chci vyplnit. Mým snem je vyměnit ruch města a bydlení v panelákovém bytě za domeček se zahrádkou blízko klidné přírodě. Samozřejmě s městem na dosah, přeci jen i bydlení ve městě má své výhody. Vytáhla jsem si kartu s runou Othila – DOMOV. Na obrázku byly vesnické domečky v klidu přírody a s horami v pozadí. Nádhera. Srdce mi poskočilo. Četla jsem si o významu této runy a těšila se ještě víc, že si svůj sen splním. Abych potvrdila, co si přeji, za hlubokého zvuku šamanského bubnu jsem své přání zamkla do kamene. Můj druhý kámen síly představuje můj domov. Mou touhu po domečku se zahrádkou.

 

Seděla jsem u ohniště, když mě přiletěl pozdravit motýl. Sednul si na moji levou ruku a sosáčkem mě ochutnávat. Vyndala jsem mobil a začala ho fotit. Měla jsem již několik fotek z různých úhlů a motýl stále seděl na mé ruce. Vzala jsem do ruky své dva silové kameny s runami a šla ke kameni za šamanem a ženou. Motýl stále na mé ruce. Neuletěl. Chtěla jsem, aby mi prozradil své jméno, tak jsem mu začala odříkávat abecedu. U písmene „T“ odletěl, aby se o pár vteřin vrátil zpátky na mou ruku. Super, máme T. Znova jsem začala odříkávat abecedu, abych zjistila další písmeno. Celou dobu nehnutě seděl na mojí ruce a ani křídly nepohnul. Přešla jsem celou abecedu a motýl nic. Proč mi nechce prozradit své jméno? Jaké znamení jsem přehlédla?

Mezitím, co já si povídala s motýlem, žena hledala místa, kudy kámen dýchá. Objevila a poslouchala, co jí kámen poví. I ona dokázala naslouchat kameni a zjistit, odkud pochází. Kde se psal jeho příběh, než byl dovezen nahoru na kopec. Byla před námi další cesta za kameny, které jsou vyskládány na otevřeném prostranství do kruhu. Bylo načase ukázat ženě, jak se může dívat svým třetím okem. Zaujala postoj, dívala se do oblohy a pak si nasadila tmavou masku. Určit barvy svým třetím okem se ji povedlo, tak jsme přešli ke složitějšímu úkolu.

Vidět barvu skrze kámen. Stále měla na očích černou masku a své třetí oko přiložila ke kameni. Šaman na vrch kamene položil červený kruh a zeptal se, jakou barvu vidí. Řekla modrou. Šamanův pohled se střetl s mým a z rukou si sundal hodinky s modrým páskem. Když zjistil, že žena vidí předměty, místo barevného kruhu položil na kámen svoje hodinky a pravil: „Řekni barvu.“ Žena odpověděla modrá se žlutou. Na kameni ležely šamanovy zlaté hodinky s modrým páskem. Paráda. Sundal hodinky, vyndal svou kouzelnickou hůlku a položil ji na kámen se slovy, ať poví barvu. Odpověděla, že černá, hnědá a trochu žluté. Hůlka byla černo-hnědá se zlatými runovými obrazci. Tak to byla síla.

Naše další zastávka byla u seskupení tří velikých kamenů. Šaman vytáhl karty Orákulum šamanského snění a dal nám je do ruky. Byly nádherné. Úžasné barevné obrázky s hlubokými symboly. Naprosto mi učarovaly a cítila jsem, že přesně tyto karty chci. Ladily s mou duší. Šaman mi nechal karty zamíchat, ať si jednu vytáhnu, nedívám se na ní a položím ji na kámen. To samé udělala žena, jen svoji kartu položila na jiný kámen. Za zvuku šamanského bubnu jsme tančily v kruhu okolo kamenů a probouzely svá energetická těla. Pak jsme si obě lehly na kámen a myslely na svoji kartu, kterou jsme ještě neviděly.

Zanedlouho si mě šaman zavolal, abych mu popsala, co jsem viděla. Řekla jsem, že červenou, takovou hořící, ale že to je asi od toho sluníčka, které tady do nás pálí. Poslal mě pro mou kartu, ať se podívám. Má karta byla Naříkající strom – Usmíření. Byla to žhnoucí karta s oranžově hořící korunou stromu, kde z kmenu vykukoval obličej plný utrpení a bolesti. Co to znamená? Hoř plamenem, zažehni svou vášeň a přiváděj lidi, kteří najdou díky šamanské cestě usmíření.

 

Cítím, že mi do cesty přichází přesně to, co chci a potřebuji. Mojí touhou je pomáhat dalším lidem, aby mohli svůj život žít v radosti, lásce a hojnosti. Je to správný směr, kterým mám jít. Pak se mě šaman zeptal, co mě má naučit kámen. Odpověděla jsem, že kameny jsou živé, vše, kolem nás je živé, že všude kolem nás je energie. Šaman mě poslal na kámen, ať mi to poví. Vzala jsem si černou masku, lehla si břichem na kámen a opřela o něj své čelo. Pařilo do mě slunce, kámen byl celý rozpálený a mě začaly stékat kapky potu po čele. Již jsem ale nebyla ta stejná Lenka jako minule a nehodlala se vzdát. Já už se nevzdávám pár kroků před cílem. Vím, že mám sílu a touhu jít dál. Ležela jsem a smažila se na tom kameni. Sluníčko do mě pralo svými rozpálenými paprsky a chladivý vánek nepřicházel.

Dívala jsem se třetím okem do kamene a on mi ukázal červenou barvu. Takovou hořící, možná až sytě růžovou, která se tvarovala do pulzujícího srdce. Dlouze mi ukazoval tento obrázek až mi připadalo, že to bude tím, jak se tu smažím na slunci na rozpáleném kameni. Když červená zmizela, objevila se modrá. Nádherná modrá barva v tyrkysovém odstínu. Viděla jsem, jak se na mě dívá úžasné modré oko nějakého zvířete. Toužila jsem vědět, co je to za zvíře a stále hleděla do kamene s důvěrou, že mi to ukáže. Najednou se tam začaly rýsovat křídla. Co to je za zvíře? S takovým modře uhrančivým pohledem a křídly?

V kavárně mi šaman podal karty, ať je zamíchám, myslím na svou značku a vytáhnu si jednu kartu. Moje karta značila Dračí poklad. Na obrázku byl kouzelný modrý drak se zářícím pokladem, který značil ochranu budoucnosti. Zírala jsem na tu kartu a v první chvíli nemohla ani mluvit. Vždyť to je přesně ono. To je ten obrázek, co mi odpoledne kámen ukázal. To je ten drak, který na mě hleděl, když jsem ležela na rozpáleném kameni s krůpějemi potu na tváři. To je moje dračí síla, která mě provází. A těmi kartami dnes odhaluji poselství lidem já. Šaman mi je věnoval se slovy, že si mě ty karty zavolaly a patří do rukou Šamanky.

Toužíš objevit svou vlastní vnitřní sílu? Otevři své srdce a vydej se se mnou za šamanským poznáním. Zažij své kouzelné okamžiky na vlastní kůži a piš svůj příběh plný síly a radostných okamžiků. Prožij svůj šamanský den.