Známe to všichni. Krásný pocit, když někomu pomůžeme a on je nám vděčný. Proč tedy pomáháme tak střídmě, nebo je to jen málo vidět? Nejednou jsem to zažila na sítích. Někdo sdílel příspěvek, jak pomohl a sneslo se na něj tolik hoven od hejtrů, že se jen vytahuje, že kdyby pomáhal neustále (jako oni), nikde se tím nechlubí. A tak mě napadá otázka.

MÁ SE DOBRO SKRÝVAT?

Dobré věci by se měly skrývat a dělat potají, ať se o tom nikdo nedozví, vždyť ani Superman nestál o popularitu a hned, jak zachránil Jane a půlku světa k tomu, zase rychle zmizel. Blbost! Dobro má být vidět. Tečka. Jak jinak "spravit" svět, než tím, že dobré věci budou lidem na očích. Těch špatných je přece tolik. A znáte to - kam zaměřuješ svou pozornost, tam to roste. A já chci, aby rostlo dobro, aby se skutečnými činy naplnila slova, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Možná lež stihla třikrát oběhnout svět, ale pravda si už obouvá boty. Věřte.

HRDINOVÉ MEZI NÁMI

Představte si svět, kde byste denně viděli spoustu malých zázraků dobra, které tvoří velké zázraky. Nebyl by to krásnější svět k žití? Oslavovat dobré skutky a inspirovat další lidi k hrdinským činům. Je krásné, když se při nějakých událostech umíme semknout a držet jako lidé při sobě. Čechům to jde skvěle při hokeji. Jakmile hraje národní tým, sparťan Pepa úplně zapomene, že ten blb Karel fandí sešívaným Slávistům. To jsme všichni jednotní. Pak skončí mistrovství a my se vrátíme k těm žabomyším válkám, které spolu vedeme.

Mě už ty žabomyší války nebaví. Svou energii raději vydám směrem, kde vidím smysl. A co že chci změnit svět! Je to troufalé? Je to nesmyslné? Je to nemožné? Možná ano, možná ne. Dokud to člověk nezkusí, jak to může vědět? Hrdinové mezi námi jsou, denně je potkáváme, jen se zkuste rozhlédnout. Bylo by jednodušší je vidět, kdyby nosili černé slipy přetáhnuté přes modré elasťáky, sexy červený plášť a velké S na prsou. Povyprávím vám jeden příběh plný hrdinů, který se před pár dny odehrál.

VOJÁCI V AKCI

Když nás Romana požádala o pomoc s úklidem skládky v zahradě u domu, který má sloužit dobročinným účelům, neváhali jsme a uspořádali v Orseus finanční sbírku na naftu a zapůjčení dodávky. V tu chvíli jsme ještě netušili, jak velký bordel na nás čeká... :-) Peníze se vybraly během jediného dne od hrdinů, kteří rádi pomáhají a naplánovali jsme termín této dobrovolnické úklidové akce. Přihlásili se nám 2 muži a 3 ženy, že přijedou a pomohou. 

Abychom opravdu věděli, do jaké jámy lvové se řítíme, požádali jsme Romanu, aby krom jedné fotografie poslala video. Natočila, poslala a já si řekla, že tohle v pěti lidech opravdu nemáme šanci zvládnout. Byla to fakt síla. Bordel nad bordel. Všude, kam se podíváš. Šly na mě mdloby, ale zrovna jsem si psala s kamarádem, který je vojákem z povolání a zeptala se ho, jestli nemá nějaké kámoše v Žatci, kteří by pomohli dobré věci. Odepsal, že je tam kasárna, ale moc kluků už tam nezná. Povídám: "Tam je kasárna? Týjo, že bych zkusila zavolat, jestli nám nepřijdou vojáci pomoci?" 

Sebrala jsem koule, našla číslo do kasáren v Žatci a vyzváněcí tón mému mozku říkal, že teď už couvnout nemůžu. Příslušník na druhé straně drátu mě se zájmem vyslechl a sdělil, že o tomto musí rozhodnout velitel a dal mi číslo na generála. Super. První úspěšný krok. Nepráskli mi s telefonem, co to je za bláznivou ženskou, která volá do kasáren, že za 2 dny potřebuje silné a statné muže na pomoc dobré věci.

Generál byl taky frajer, který mě vyslechl a povídá: "Rozumím. Kolik mužů potřebujete?" Odpověděla jsem, že čím víc, tím líp. Nepořádku je tam opravdu dost, tak každá ruka bude dobrá, protože my zatím máme 2 muže a 3 ženy. Že tam s námi bude ještě jeden bláznivej pes a dítě, to už jsem raději nedodávala. Generál řekl: "Zvážím to a zavolám vám. V pracovní době je uvolnit nebudu moci, ale myslím si, že bych dokázal sehnat pár dobrovolníků, kteří přijdou po práci pomoci."

Ráno mi zvoní mobil. Volá generál a hlásí: "Sehnal jsem 10 dobrovolníků, kteří zítra přijdou a pomohou vám. Řekněte mi přesnou adresu, ať vím, kam je mám poslat. Pracovní doba jim končí v 16 hodin, tak po čtvrté přijedou." Wau! Deset dobrovolníků z řad vojáků. To je úžasné.

Celý den byl úžasný. Ani slovy nejde vyjádřit, jak jsme byli vděční a mile překvapení, kolik dobrovolník se rozhodlo přijít pomoci. Nejen z řad vojáků, ale přijeli i další dva neohlášení kluci, aby ve svém volném čase pomohli cizím lidem. Všichni byli úžasní, vojáci skvěle zorganizovaní a večer za námi bylo vidět kus odvedené práce.

Kdyby to bylo na mě a mohla jsem účastníkům udělit medaile hrdiny, tak to ráda udělám. Věřte, že pocit, který jsem na akci zažila, si chci v sobě navždy uchovat. V psané komunikaci se obvykle loučím slovy "s láskou a vírou v dobro", a právě tato slova se činy dobrovolníků naplnila. Děkuji za to, že jste ukázali, že v lidech je láska a dobro. Mohli jste dělat cokoliv jiného, ale vy jste se rozhodli přijít pomoci. Ve svém volném čase neznámým lidem. A za to vám patří veliké díky, jste naši hrdinové! 

Podívej se do tváří hrdinů a inspiruj se dobrými činy, které tvoří zázraky. Zde krátký sestřih z akce: Jít na video.