Miluji to krásné jarní počasí, kdy tráva voní, nad rozkvetlou loukou poletují motýli, stromy tančí v lehkém vánku a ptáčci si vesele prozpěvují. Sluníčko vykukuje a občas se schovává za malé bílé beránky na jasně modré obloze. Nadechnu se z plných plic a cítím tu vůni stromů a rozkvetlých luk. Příroda mě dobíjí energií.

Bývají dny, kdy moje baterky hlásí, že se vybíjí. Jako třeba dnes. Stačí k tomu problémy s krční páteří. Za letošní rok jsem měla krční páteř zablokovanou několikrát. Jak by řekl Rudolf Hrušínský ve známém filmu: „A celej se otočit můžeš, takhle?“. Jo, to sice můžu, ale chci otáčet i hlavou. Třeba za volantem to není moc možné otáčet se celá. Nechala jsem si napsat rehabilitace ve sladkém domnění, jak mi pomohou.

V pátek jsem natěšeně vyrazila na první rehabilitaci. Přivítala mě příjemná drobná Slovenka. Ať si sundám tričko, rozložím ručník a položím se na lehátko. Zeptala se, kde mě to nejvíce bolí a tam přiložila hřejivý polštářek. Teplo se mi rozpínalo po těle a já skoro usnula. Po několika minutách se vrátila do místnosti a začala mě masírovat. Její ruce byly na mé nahřáté kůži nejdříve studené, ale svými kouzelnými prsty přesně věděla, kde má víc přitlačit, aby ulevila mým bolavým zádům. Bylo to příjemné nechat o sebe pečovat. Sezení trvalo půl hodinky. Poučila mě, abych dnes byla v klidu a rozloučila se.

Když jsem dorazila domů, obloha se začala zatahovat a vypadalo, že se blíží pořádný slejvák. Vzala jsem Kailu, svojí fenečku, a vyrazily jsme ven. Procházku jsme stihly, než se spustil déšť. Doma na mě padla únava. Řekla jsem si, že si na chvilku lehnu a pak se pustím do práce. Úkolů jsem před sebou měla na pátek hodně. Z tvrdého spánku horníka jsem se vzbudila až téměř po třech hodinách. Posilnila jsem se rychlou večeří a znova jsme vyrazily ven na krátkou procházku. Cítila jsem, že jsem stále unavená a připadala si jako kdybych složila celý kamion uhlí vlastníma rukama. Když jsme se vrátily domů, znovu jsem tvrdě usnula. Z pátečního dne se stal spánkem proložený den s šílenou únavou. Jestli mě takhle odrovná i dalších pět rehabilitací, tak potěš koště. Navíc, když je mám naplánované všechny na ráno. To si rovnou ty dny můžu škrtnout ze svého kalendáře, říkala jsem si.

Dnes jsem vyrazila na druhou návštěvu a radši si toho moc neplánovala. Poučena z minula. Po masáži jsem skočila rychle na nákup, než upadnu do hlubokého spánku a budu čekat na prince, který mě svým polibkem zachrání a probudí. Zkusila jsem to ještě zachránit kávou, ale cítila jsem, jak mi těžknou víčka a přemáhá spánek. Únava vyhrála a já usnula. Ve snu mě zřejmě navštívil můj anděl strážný a pošeptal to, na co jsem zapomněla. Proč trpět únavou a vyčerpáním, když mám doma svůj elixír a životabudič z peruánské džungle? Děkuji za připomenutí. Sáhla jsem na poličku, nakapala si dračí krev pod jazyk a plná energie vyrazila s Kailou vstříc dlouhé procházce do magické síly přírody.