Bylo poledne a já právě připravovala oběd, když v tom přiběhl syn: „Mami, mami, můžeš jít hned do pokojíčku, já tam mám nějakýho brouka.“ Zněl naléhavě, tak jsem vypnula plotnu a běžela se podívat. Na posteli odpočívala blecha. "No, doprdele!" Chytla jsem ji a v hlavě se mi rozeběhnul scénář hodný hollywoodských režisérů, jak zabalená v igelitovém hábitu s gumovými rukavicemi a postřikem na nežádoucí hmyz prolézám každé zákoutí našeho bytu, abych se nezvaných hostů zbavila.

Výhoda podnikatele? Můžete okamžitě běžet vykoupit drogerii i zverimex. Nevýhoda? Z práce toho moc neuděláte, ale svůj domov do západu slunce stihnete vydezinfikovat jak profesionální firma Zlatej likvidátor.

Dovařila jsem oběd, vzala Kailu vyvenčit a doufala, že žádného psího kamaráda nepotkáme. Bohužel. Potkali jsme paní s pejskem, které neznáme. Ptala se, jestli je to fenečka. Já že joo, ale že jsme doma našli blechu, tak teď se kamarádit nemůžou a spěchala s tváří rudého Apače pryč.

Kailu jsem odvedla domů a vyrazila vykoupit drogerii. V regálu jsem našla jen nějaký desinfekční postřik na matrace kvůli roztočům, tak jsem se zeptala prodavačky, jestli mají něco na blechy. Nevěděla, ale neváhala zavolat na kolegyni přes celou prodejnu: „Jaruš, máme něco na blechy?“ Myslím, že ostatní zákazníci se z prodejny rychle vytratili, aby si domů náhodou neodnesli nějakou psí blechu, která prý na člověka neleze.

Sprej jsem vzala s tím, že mít něco na roztoče, se taky hodí a vyrazila do Zverimexu. V oddělení prostředků na hubení škůdců jsem zkoumala, co koupit. Prodavačka: „Mohu poradit?“ Odpověděla jsem už bez kousku studu: „Jasně, máme blechy.“ Vzala jsem šampon pro psy a postřik na vše v domácnosti.

Doma byl plán jasný. Syn odešel na odpolední výuku do školy, tak jsem se nejdřív pustila do jeho pokojíčku. Při svlékání povlečení jsem objevila druhou blechu. Super, tak už si tu dělají mejdan. Vyluxovala jsem každé zákoutí, setřela podlahu a vše, co jde narvat do pračky stáhla. Vystříkala jsem celý pokoj a zavřela dveře. Super. Byt rozdělen na čistou a špinavou zónu. Syn po návratu ze školy dostal poučení, že nejdřív proběhne sprchou a pak se zavře v pokojíčku a nevyleze, dokud mu nedám svolení. Až vyšamponuji Kailu, zavřu ji k němu a dodělám zbytek bytu. Pračka jela naplno. Co nešlo v jeden den vyprat skončilo v zavázaných pytlích. A že jich bylo. Radši jsem ty pytle ještě stříkla sprejem a konečně mohla taky pod sprchu.

Večer mi volal šaman. Už minule mi říkal, že teď se kolem mě začnou sbíhat různá zvířátka a tvorové. Ale blechy? To fakt nechceš! Pověděl mi, ať si vyložím karty a já si v tu chvíli vzpomněla, že večer těsně před spaním jsem si je vykládala a abych na to rozespalá nezapomněla, založila jsem si kartu do knížky. Víte, co jsem si vytáhla za kartu? Čistý dům. Wau. Tak to je síla. Blechy mi přišly připomenout, že si mám udělat pořádek kolem sebe. Ono totiž nejen my působíme na prostředí, ale prostředí působí zároveň na nás. Těžko můžeme mít v sobě pořádek, když kolem sebe máme věci a lidi, které z nás vysávají energii. Stejně jako blechy krev.

Vesmír mi dává jasné znamení, abych věci ve svém životě přehodnotila a vyčistila své prostředí. Ty magické šamanské karty, které jsem dostala jako dárek mi každý den řeknou přesně to, co potřebuji a ty věci mi do života přicházejí. Vše se děje přesně tak, jak má a nestačím žasnout, jaká je to pravda. Pro případ, že by mi to blechy chtěly přijít připomenout ještě někdy v budoucnu jsem si objednala super olejíček na hmyz, který prostě nechceš a jen ti pije krev.

Večer jsem uléhala do postele s myšlenkou, že šamanská cesta, po které jsem se vydala, mi ukazuje směry v životě, které jsem dříve přes svá zavřená víčka neviděla. Ono je člověk může mít totiž zavřená, když se dívá třetím okem, a to je úžasné zažít na vlastní zavřené oči.

Jak už napsal Antoine de Saint-Exupéry: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.“ A to je velká pravda.