Těšila jsem se od minulého týdne, kdy se opět setkáme a naše kroky povedou v tajemném závoji magična k hlubšímu poznání šamanské cesty.

Obě jsme dorazily na místo ve stejném čase, zaparkovaly své železné oře a přivítaly se vřelým objetím. Žena zářila a její radost a těšení se na další magické chvíle z ní jen sálaly. Přijela z dovolené krásně opálená, odpočatá a plná nové energie. Když jsem cítila její radost, že další očekávaný šamanský den je tu, spadly ze mě obavy a věděla jsem, že dnešní cesta bude jedinečná a úžasná.

Rozhlédla jsem se a v dáli zahlédla šamana, jak míří k nám. Včera mi vyprávěl o fantastickém místě v Čakovicích, kde v parku u jezírka roste stromožena se schopností léčit. Táhlo mě to tam tak silně, že jsem řekla: „To je pravé místo pro dnešní den.“ Cestou na autobus jsme si vyprávěli zážitky, které se nám udály od posledního setkání. Zapovídali jsme se, že nám cesta připadala kratičká.

Vešli jsme do parku, kde uprostřed rybníčku stál ostrůvek z kamenů, na hladině si klidně pluli kačeny a ptáčci a lehký vánek cuchal lístky v korunách okolních stromů. Šaman se zeptal, jestli poznáme, který strom je stromožena, která umí léčit. „Ano, to je ona.“ řekla jsem a prstem ukázala na jeden ze stromů. Byla to ona. Jak strom vypadá popisovat nebudu. Nechci vám zkazit to kouzlo objevení, až se s námi na místo osobně vydáte.

Zastavili jsme v příjemném stínu stromu a sdíleli své příběhy. Když šaman ze své tašky vytáhl balíček karet posvátné síly, magicky mě přitahovaly a mé oči je dlouze hypnotizovaly. Není divu, okraje karet byly stříbrné a stříbro, které je zasvěcené Měsíci milují všichni praktikanti magie.

Karty ženy ani její příběh vám prozrazovat nebudu, ale odhalím své. Na mé první kartě byla INTUICE s obrázkem třetího oka. Třetí oko nacházející se uprostřed čela vytváří jakýsi most mezi myslí, tělem a duchem. Ta karta mi sdělila, že mé třetí oko je otevřené, mám odhodit všechny pochybnosti o své intuici a vzdát hold své vnitřní moudrosti.

Druhou kartou byla PRAVDA s obrázkem osoby, která v ruce drží masku. Poselství karty je odzbrojit své ego a postavit se čelem svým strachům. Ze třetí karty ZAMYŠLENÍ hleděl vlk, stejný jako v mém snu před třemi dny. Ve snu mě můj vlčí průvodce ukázal kým mohu být, když se zbavím svého strachu. Poselství vlka z karty navazuje na předchozí kartu. Pokud chci věci vidět pravdivě, musím se stáhnout do ústraní. Vlk mě vyzývá, abych si dávala pozor na lidi kolem sebe a svého osobního prostoru, myšlenek i pocitů si vážila.

Šaman otočil balíček a ze spodní karty nás pozorovala úžasná bílá sova s modrýma očima.  Karta POSVÁTNÁ MOUDROST pro nás obě. Sovy vždy přinášejí hluboká a silná poselství. Máme se spojit se svým vnitřním vizionářem a vyjádřit uznání svému božskému ženství.

Přijaly jsme poselství karet a žena přistoupila k rituálu léčení od stromoženy. Každý v sobě potřebujeme něco uzdravit a léčivá síla tohoto stromu přesně ví, kde. Nasadila jsem si na oči neprůhlednou masku a nechala novou šamanku, aby mě skrze nosní dírky nasvítila dutiny.  Čím více jsem dýchala, nasávala vzduch nosem a hluboce vydechovala pusou, tím více se mi okysličovala krev a motala hlava. Zvuk šamanského bubnu i hlas šamana začínaly být vzdálenější. Jako kdybych ani nestála vedle něj. S maskou na očích jsem se nechala dovést ke kmeni stromu. Přitiskla jsem špičky nohou ke kmeni, rukama ho objala a své tělo přivinula ke stromu. Žádala jsem ho o jeho sílu a uzdravení. Šaman se mě zeptal na dvě barvy. Cítila jsem je správně, stejně tak, jako místo, které mi stromožena uzdravovala.

Když jsem odstoupila od stromu a sundala masku z očí, točila se mi hlava. Přistoupila jsem k šamanovi, který mi pokládal otázky. Jen jsem kývala hlavou a měla „přiblbý“ výraz, jak mi oba později potvrdili. Ano, byla jsem ještě někde jinde a když jsem se dívala na kopřivy, které rostly okolo, viděla jsem, jak se nad nimi vlní vzduch. Něco, jako když v rozpáleném horku jedete autem a vlní se vám vzduch nad silnicí.

Abychom mohly snáze nahlížet auru a biopole, vykročili jsme posilnit naše prázdné žaludku jídlem. Procházeli jsme kouzelnou zahradou kolem kruhové fontánky s vodotryskem obklopené záhony rudých růží. Krásné místo pro šamanskou cestu. Když jsme si vychutnávali čerstvě připravený kebab, šaman prohlásil, že vedle stojí vynikající cukrárna, kam se zastavíme na zákusek. Obě jsme se ženou na sebe pohlédly a litovaly, že jsme si kebab nedaly napůl.

Naše obavy, že se do nás již nic nevejde, zůstaly ve dveřích cukrárny. Jakmile jsme totiž vkročily a uviděly tu lahodnou pestrost, nevěděly jsme, co si vybrat. Krása střídala nádheru a naše chuťové pohárky, které se ocitly ve sladkém ráji, tančily v rytmu samby a žádaly si od každého kousek. Žena si vybrala Tiramisu, já neodolala pistáciovému dortíčku a šaman vůni čerstvě upražené kávy. Tu lahodnou vitrínu jsem si musela vyfotit. Zeptala jsem se prodavačky, jestli to nevadí a odpověď mě nepřekvapila: „V pořádku, my jsme tady na to zvyklí.“

Po extázi chuťových buněk jsme všichni tři zamířili zpátky do kouzelného parku až nás kroky dovedly k velkým kamenným koulím. Ano. Přímo uprostřed cesty stálo několik ohromných balvanů převážně kulatého tvaru. Žena si oblékla neprůhlednou masku a celým svým tělem nalehla na největší kámen. Zvuk šamanského bubnu ji pomáhal propojit se s kamenem. Skrze svou kůži byla schopna načítat a vidět barvy, které ji šaman přikládal ke kůži. Zvládla to výborně.

Když jsem nalehla na kámen já a šaman začal přejíždět barevným kolečkem podél mých paží, nejdříve mi to nešlo. Bylo to kvůli mému očekávání, že to bude stejné jako dívat se třetím okem. Šaman poznal, že mám na to, aby mi dal těžší úkol než jedno kolečko. Jak jsem se později dozvěděla, žena jen vytřeštila oči, otevřela pusu dokořán a v duchu si řekla: „Ona nevidí jednu barvu a teď ji tam dá tři a ještě svou šamanskou hůlku?“ Napojila jsem se na kámen a byla schopna hůlku načíst. Poznala jsem, že se jedná o něco přírodního, co směřuje směrem ode mě a má tmavou černou barvu. Šaman řekl: „Podívej se.“ Ještě vleže na kameni jsem zvedla hlavu, sundala masku a WAU, tak to byl další level

Bylo načase přistoupit k dalšímu živlu, vodě. Došli jsme k rybníčku na místo, kde bylo možné se posadit na okraj a smočit nohy do vody. Objevili jsme krásné útočiště v klidném rákosí, kde nám místo uvolnily tři kačenky a odpluly po hladině pryč. Žena se posadila, nohy spustila do vody, nasadila černou masku a seznamovala se pomocí suchého rákosu s vodou. Šaman mě poslal, ať si k ní dřepnu, opřu se o rameno a přiložím barevné kolečko. Zeptal se na barvu a žena řekla zelená. Šaman se zeptal, kde ji vidí. Odpověděla, že nahoře, ale že už ji nevidí, že ji zmizela. Řekl: „Dobře, sundej si masku.“ Podívala se na kolečko a to bylo růžové. Nechápala. Řekl: „Podívej se na hladinu.“ Plul tam jeden jediný zelený lístek, který spadl právě ve chvíli, kdy viděla barvu a pak jí barva zmizela. To bylo v okamžiku, kdy lístek dopadl na hladinu. Moje kolečko bylo pouze k odvedení pozornosti mozku, aby se vypnul.

Když jsem ponořila nohy do rybníka já a zavřela oči, podal mi šaman čerstvě utržený zelený rákos. Ponořila jsem ho pod vodu, kroužila s ním a vnímala vše, co se kolem mě ve vzduchu i ve vodě děje. Těsně nad hladinou jsem rákosem opisovala ležaté osmičky. Pak mi šaman řekl, ať si vyberu jeden směr, tam namířím rákos a po chvíli ho odhodím. Řekl: „Dívej se na něj, pozoruj a vnímej vodu a vzduch.“ Rákos nejdříve plul jedním směrem, pak se zastavil a začal se vracet zpátky, najednou změnil směr a plul k větvi stromu, kde se opět zastavil. Vůbec ty jeho směry nedávaly logiku. Když jsem si obula boty, šaman mi řekl, ať se jdu podívat, kde je ten rákos. U té větve, kde se o ni zasekl, už ale nebyl a plaval na hladině o několik metrů dál. Přes to vysoké rákosí na to místo šaman vidět nemohl. Zkontrolovala jsem si to. Jak to věděl?

Cítíš někde uvnitř sebe, že šamanská cesta volá tvé srdce a toužíš se dostat zpátky do své vlastní síly? Tak překroč svůj stín a následuj své srdce cestou na transformační akci.