Byl páteční podvečer, když jsem si připravovala věci na sobotní šamanský den. Hlavně na nic nezapomenout a sbalit, ať mám ráno pohodu. Najednou se mi sevřelo hrdlo a v mé hlavě převládli ti strašáci, kteří nás tak rádi zrazují od některých věcí. Začali na mě křičet, že přece na to nemám, že nejsem žádná šamanka. Kam směřujeme naši pozornost, tam to roste. A já těm škodolibým čertíkům v mé hlavě pozornost začala věnovat. Dokáží tak rychle srazit na kolena a když člověk nemá sílu vstát sám, je dobré mít někoho, kdo vám tu sílu opět pomůže ukázat. Napsala jsem zprávu šamanovi a do pár vteřin mi volal. Připomněl mi, abych vynesla odpadky ze své hlavy a vrátila se zpátky do své síly. Jsem vděčná za takové telefonáty.

Již s čistou hlavou jsem si sedla ke svému stolu a požádala runové karty, aby mi ukázaly cestu. Vytáhla jsem si runu Eihwaz, která představuje tis – strom života a smrti. Je to karta, která značí přechod života k smrti a ze smrti opět k znovuzrození. Je potřeba upustit od starého nefunkčního a do svého života přijmout nové a dosud nepoznané. Protože i ztráta často přináší nečekané zisky. Stejně jako každá noc končí svítáním.

Utrhla jsem list bílého papíru a na něj napsala: „Všechny moje strachy, obavy a pochybnosti odevzdávám a nechávám jít. Již mi neslouží a já nejsem jejich otrokem. Děkuji. A tak se staň. Amen.“ Vzkaz jsem přeložila a nad hořící svíčkou zapálila. Cítila jsem, jak všechny moje obavy odchází s plápolajícím ohněm pryč. Abych svůj posilující rituál před spaním uzavřela, zamíchala jsem karty orákula šamanského snění a jednu vytáhla. Byla to karta Naříkající strom. Stejná karta, kterou jsem si vytáhla, když jsem v letňanském lesoparku hledala odpověď na své poslání. Stejná odpověď na stejnou otázku. Hoř svým plamenem a pomáhej nacházet cestu těm, kteří to potřebují. Tato karta potvrdila i runu Eihwaz. Sděluje, ať nestojím na místě, kde už nic neroste a nová zkušenost mě obohatí.

Ke spánku jsem uléhala zpátky ve své síle. S důvěrou, že vše pracuje pro mě. Najednou jsem byla silnější mnohem víc než předtím, kdy se mi do hlavy začali vkrádat ďáblíci. Usínala jsem s pevnou vírou, že strůjcem svého štěstí jsem já sama a těšila se, jak zítra v plné své síle budu průvodcem na cestě k síle dalšímu člověku. Protože šamanství sahá do největších hlubin člověka a navrací ho do jeho síly skrze to, co může sám prožít.