V magický den 8.8.2022 dosáhla svého vrcholu dokořán otevřená Lví brána. V tuto chvíli se dějí zázraky těm, kteří na ně věří. Já v zázraky věřím. Věřím ve spoustu věcí, které jsou mezi nebem a zemí. Ve věci, které rozum neumí vysvětlit, ale srdce i cit vědí. Vědí své.

Večer jsem si sedla ke svému pracovnímu stolu, kde mám i vymezený prostor pro svůj oltář. Vyrobila jsem si ho intuitivně ještě dříve, než jsem se začala více zajímat o mystiku, tajemno či duchovno a začala žít po šamansku. Na velkém dřevěném podnose mám spoustu oblázků různých tvarů a velikostí. Dominantou uprostřed je fontánka se světýlkem pod hladinou a tekoucí vodou. Okolo ní jsou tři sukulenty v malých bílých květináčích a v rohu stojí větší palma Sloní noha. Před ní je pyramida se spirálou a drahokamy, zátiší dolaďuje obraz mého dračího loga se stříbrnou soškou Buddhy s třpytivými kamínky. Vedle stojí svíčky a před soškou je kovový tácek s mými silovými kameny pomalovanými runami.

Pustila jsem si meditační hudbu, zapálila svíčky, v dlaních rozetřela olejíček Miracle, na krk a zápěstí přidala olej Věčnou hojnost, kterou jsem také potřela čelo sošky jako obětinu. Své kameny síly jsem očistila nad ohněm a v proudu tekoucí vody nechala nabít ve fontánce. Každý pohyb, každý krok jsem dělala v plné víře a své dračí síle. Můj šaman mi na dnešní večer poslal 2 karty, které pro mě vyložil. První byla Hranice – Kde si potřebuješ stanovit lepší hranice? Druhá karta byla Ochrana – Vezmi si zpět svou sílu. Přestřihni pouta. Obnovení duše.

Dívala jsem se na poselství karet v obrázcích a pak si přečetla jejich význam. Opět to naprosto zapadlo do skládačky jako puzzle. U jedné z karet byla mantra, kterou jsem nahlas četla: „Přivolávám teď zpátky všechny ztracené fragmenty své duše, síly a světla. Nyní ruším všechny přísahy, dohody, kletby a programy z minulosti či současnosti, z tohoto nebo jiných životů, které neslouží nejvyššímu dobru všech zúčastněných. Přivolávám zpět jakoukoli sílu nebo světlo, které jsem dobrovolně nebo nedobrovolně odevzdala. Pro nejvyšší dobro nás všech teď uvolňuji jakákoli pouta nebo vazby z tohoto nebo jiných životů. Tak ať se stane, tak ať se stane, tak ať se stane.“

Dořekla jsem poslední slovo a Kaila, moje fenečka, předtím tvrdě spící na posteli se najednou probudila, vyskočila na všechny čtyři, naježila chlupy na zádech a zírajíc do rohu pokoje směrem ke stropu vrčela. Lekla jsem se a podívala se tam, ale nic jsem neviděla. Než Kaila vyskočila, slyšela jsem z toho rohu ptačí zazpívání.  Nejdříve jsem si myslela, že nám do pokoje nějaký ptáček otevřenou ventilačkou možná opravdu přiletěl. Ve skutečnosti jsme byly v pokoji samy dvě. V tom našem hmotném světě. Ale z jiné dimenze přišla tajemná návštěva a Kaila jí cítila a možná i viděla.

Kaila stále naježená vrčela a zírala do toho rohu a já se ji svým hlasem snažila uklidnit, ačkoli jsem sama měla husí kůži. Po chvíli ke mně pomalu přišla, postavila se na zadní, předními packami se mi opřela o nohy. Chtěla jsem si ji vzít na klín, ale nepřitahovala se ke mně, stále zadními packami byla přilepená na zemi, ohlížela se do toho rohu, pak zase zpátky na mě a nechtěla se ode mne hnout. Čím víc kráčím po šamanské cestě, tím víc mi do života chodí tajemná znamení. Možná lépe řečeno je, že tím víc ta tajemná znamení vnímám.